Severní les

31. října 2013 v 17:10 | Kei |  Místa
Severní les je posvatné místo. Je to nejkrásnější část lesa za zdí a vůbec široko daleko. Je plný barev, zeleně a hřejivého světla. Je tichý a návštěvníkům dává pocit klidu a harmonie. Žije zde plno zvířat a domov zde mají i jednorožci, kteří se zde pasou na hojných planinkách a bylinách. Je tu mnoho krásných míst. Ptáčci švitoří a nikdo by nechtěl uvěřit, že je toto místo právě za zdí, ukryto všem zvědavým očím. Žijí zde krom zvířat i víly, bludičky a další hodné bytosti.

,,Neměl bys tam chodit." Praví Ti stařík u zdi. ,,Říká se o něm mnoho, snad i to, že je to sídlo samotného Ducha lesa. Mohl by ti ublížit!" ,,Proč, není snad Lorian hodný?" Zeptáš se. Stařík se zasměje ,,Ale kdepak. Umí i trestat a to si pamatuj! Nikdy tam nechoď a nic nenič, ani žádná zvířata tam nelov!"


Místa


Lorianův posvátný pramen

Stojí kdesi v Severním lese. Cestu k němu mohou najít jen hodné bytosti. Mluví se o něm jako o malé fontánce, ve které proudí křišťálově čistá voda. Tato voda se podle pověsti skládá že všech slz Ducha lesa, které uronil když Eldewar obsadily zlé bytosti. Plakal tolik, že půda jeho slzy už dále nemohla zadržet a tak volně vytékaly ze země. Hodné bytosti na tom místě pak vystavěly fontánku. Také prý vyléčí jakékoliv zranění a bytosti po ní mládnou. Mohou se jí napít však jen stvoření se zlatým srdcem.

Praví se legenda, že se z fontánky pokusila napít Elfka, která nechtěla zestárnout. Když se jí napila, voda se v jejích ústech proměnila v jed a pomalu a jistě začala Elfka umírat. Tu k ní přistoupil Duch lesa, aby se podíval, kdo nečistý jeho pramen znesvětil. Umírající Elfka jej prosila dlouho, Lorian však jen mlčky sledoval její utrpení a když byla na pokraji smrti, promluvil: ,,Nemohu tě nechat zemřít. Čekáš dítě, které za hříchy své matky nesmí zaplatit smrtí. Nechám tě žít ale proklínám tvého potomka. Vychovej jej se vší láskou, jako by byl obyčejný. Už nikdy však nesmíš Ty, tvé dítě ani jeho děti vstoupit do Severního lesa." Elfka se rázem uzdravila. Vykolébala se na nohy, chvíli se ještě zastavila, jako by chtěla Duchu lesa něco říci, a pak začala utíkat. Přežívala v Jižním lese, kde porodila zvláštní miminko. Mělo tmavě šedou až modrou pleť a z jeho očí jako by zmizela láska. Potomci tohoto zvláštního Elfa si za několik desetiletí začali říkat Temní Elfové.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
By Kei
Kopírujte dle vlastního uvážení, stejně nebudete lepší :3